Krásná a divoká

Tak už je to tady 😁

Čeká mě krásná divoká příroda Tasmánie. Procházím lesy, které žijí vlastním životem, když odumře nějaký strom ... a vlastně, co je to odumře? Jakmile můžou, dřevo stromu, který uschnul obsadí bakterie, hmyz, zvířata, obroste roztodivnými rostlinami, které ani neznám. Vlastně je ten strom ještě živější ekosystém, než za jeho života 😁 Lesy jsou tady ponechány v jejich divoké podobě, Wild forest.
Ráno před snídaní na skok k jezeru St. Clair, u jeho břehu jsem zaparkoval včera v kempu, toto nejhlubší jezero v Austrálii formoval ledovec.
Snídaně a pak už vyrážím na cestu lesem u jezera. Ty stromy jsou fakt gigantické a fantastické. Odbočuji i na krátký okruh kolem pláže, kde by se měl vyskytovat ptakopysk. No, asi je někde na návštěvě, bo doma není. Pořád procházím úžasným divokým lesem, občas něco zašustí vedle ... klokánek, ježura, ještěrky ... je tady toho fakt hodně. Koukám na stromy, hlava v oblacích, a když se přede mnou na cestičce vyhřívá už třetí had, který se odplazí, až jsem skoro u něj, fakt jsem se začal víc koukat pod nohy. Na zpáteční cestě jdu Stezku aboriginských příběhů. Je tam i jeden o boji aboriginců proti kolonizátorům. Smutné je, že když přišli evropani, aboriginci bránili svou zemi. Bojovali a umírali. Když se v lednu 1832 tito aboriginci, zbývající aboriginci, vydadli ze své vysočiny do Hobartu jednat o právech na svou zemi, zbylo jich z tohoto kmene z původních 400 až 500 jen 16 mužů, 9 žen a jedno dítě. I přes sliby byli nakonec deportováni daleko od svého domova, na Flindersův ostrov. Asi se opakuji, ale jako evropané jsme se s tím v minulosti moc nepárali ☹.
Dnes mě čeká ještě přejezd k Cradle Mountain. Cestou se zastavuji na malé výšlapy kolem Franklin River, k nádherným vodopádům Nelson Falls a před příjezdem na místo jdu na vyhlídku na Cradle Mountain. Příroda je tady opravdu fantastická a drsná.