Sunset Cultural Ceremony

To místo na mě dýchlo 😁

Začnu od konce. Tento večer nemůžu popsat slovem „amazing“, tento večer byl opravdu, opravdu, opravdu krásný. Byl to večer plný pohodové energie, rituálů a kultury.
Vlastně toto setkání mi doporučila kamarádka. Hele, Petr, nejezdi k nám, manželovi není dobře, něco na něj leze, ale nechceš se podívat do Burnum Burnum Sanctuary, je tam kulturní aboriginský večer. Asi bych si zmínky o tomto večeru, který se koná 25.1., což je předvečer Dne Austrálie, ani nevšimnul. A to byla tato akce na oficiálním webu jako součást programu oslav Dne Austrálie. Ale ta kamarádka je vlastně pro mě nejlepší australský kulturní „referent“ 😊. Samozřejmě jsem vyrazil. A nevěděl do čeho.
Na začátku jsem se cítil hodně nesvůj. Dorazil jsem na místo, které na mě silně zapůsobilo svou energií, kolem parku skály, úžasné stromy, je na břehu řeky Woronora, ve stejnojmenné čtvrti, jih Sydney. A viděl jsem skupinky lidí, sedících v kruzích kolem starších z kmenů původních obyvatel. Něco si povídali. Pocit jsem měl, no, že se sem moc nehodím. Ale chodil jsem kolem skupinek, jedno kolečko, druhé kolečko v protisměru, a postupně se zaposlouchával do jejich povídání. Posluchači, jak mladí aboriginci, tak i původem přistěhovalci, jim těm starším naslouchali, a hlavně přijímali jejich příběhy. Bylo to takové upřímné a nenásilné předávání vědomostí. Celý večer se vlastně nesl v hodně nenásilném duchu. Na vysvětlenou, následující den, 26.1. Den Austrálie, se vlastně slaví den, kdy byla původním obyvatelům zabrána jejich zem, kde po 60.000 let svobodně žili. A původní obyvatelé by mohli mít plné právo být rozzlobení a bojovní. Tak tomu ale tady nebylo. Naopak, Dean Kelly, Yuin z kmene Wailwan národa Ngiyampaa, který celou akci moderoval, mluvil o společném soužití a učení se z historie původních obyvatel, o akceptování se navzájem. A o roli původních obyvatel v zemi, kterou dnes nazýváme Austrálie. Pro vysvětlenou, slovo Yuin je termín, který domorodí obyvatelé jižního pobřeží používají jako souhrnné označení pro různé tradiční skupiny mezi Nowra a hranicemi státu Viktorie. Pochází z jazyka oblasti jižního pobřeží a doslova se překládá jako "člověk".
Pak začal společný program, představení hlavních účastníků, kteří přinášely své příběhy, kouřový očistný rituál a ukázky tanců s vysvětlením, co pro původní obyvatele ten který tanec znamená a co vyjadřuje. Povídání bylo doplněné vysvětlením významu ohně, nebes, vody, slunce, měsíce, ... Dean byl příjemně ukecaný a vtipný. A předávání kultury předků původních obyvatel bylo pro všechny hodně důležité. Celou akci dokreslovaly stánky s aboriginskými věcmi, a tím, že akce nebyla primárně určená turistům, tak opravdu aboriginskými umělci vytvářenými. A taky třeba knihami pro malé děti, pro školáky, o historii původních obyvatel.
Pocity a myšlenky se kterými se vracím na privát? Hodně pocitů a myšlenek. Nejprve, že nejtěžší, co děláme v životě, je samotné žití tohoto života. A každý den se potřebujeme trochu ozdravovat. Ne brát léky, ale ozdravovat duši i tělo. Zpěv, tanec, kouřový rituál, pohyb, naslouchání a předávání příběhů, prostě žití. Užívej si teď. Teď jako tuto chvíli. Zítřek může přinést třeba, že se už někdo neprobudí, část se probudí zdravější, část se probudí nemocnější, něco se změní. Zítra bude nový den s novými věcmi. Není to bráno depresivně, fatálně. Je to bráno jako realita. Teď. Teď. Teď. Tak ať máme krásné teď. Určitě chci být ještě mnohokrát součástí tohoto předávání příběhů o síle ducha a síle přírody a roli původních obyvatel. Vlastně účast na tomto ceremoniálu byl můj nejsilnější zážitek.
Konání v předvečer oslavy kolonizace mě taky nutí o tom víc přemýšlet v širším kontextu.
A že se sem musím ještě vypravit před odletem, projít si svahy kolem tohoto parku, místa nabitá energií a odkazem generace původních obyvatel. To je dost pocitů a myšlenek na jeden večer 😊.