Queenscliff

Vůně jídla mě přitáhla 😁

Tak ráno zase vyrážím z kempu do dalšího kempu 😁. Snídaně, kafe, déšť, kosa. Už jsem si na to vlastně zvyknul 😁. V kempech jsou teď rodiny s dětmi, jsou prázdniny. Když to není kemp u pláže, děti se v něm hezky nudí, a hledají si i aktivity se společně se nudícími dalšími dětmi. Taková prázdninová pohoda 😁.
Jedu dnes do Queenscliff, do městečka na břehu oceánu, kousek, asi 90 km od Melbourne, pevnost, černý maják, bílý maják, pláže, koloniální architektura. A jdu se tady kousek projít, než pojedu dál do Melbourne. A tu najednou cítím, ale fakt libou, vůni jídla. Žádná spálenina, ani smrad z fritovacího oleje, jen krásná vůně jídla. Gril. A ta vůně na mě úplně křičí, Pojď za mnou. Jdu. Vůně vychází z malého kiosku s výhledem na pláž, na oceán, a je u něj fronta. Dobrá známka 😁. No, neodolal jsem. Nabízí krásný jednoduchý jídla 😁. Chci si objednat burger "lot", jako burger se vším, a asi jsem měl moc český přízvuk a paní se mě ptá, jestli chci „lamb“, jakože jehněčí. No jasně že chci 😁 Vy ho máte? Ožívám. Moment, zeptám se. Asi by se našel. Tak jo, beru. V kiosku na to, jak je malinký, je tak 5 lidí. A kmitají. Ke každé objednávce řekneš jméno, a oni ti hotové jídlo pak přinesou ven. Jsou neskutečně rychlí, za chvilku už mám svůj hambáč v ruce. Ochutnávám, chuť krásná, jednoduchá, nepřeplácaná, ani v žádné majonéze se to nekoupe. Úžasný.
Přeskočím dlouhé úvahy, že bych jel do Melbourne, ale to bude stačit až zítra 😁. A taky, hned za kioskem je kemp 😁. Jedu si ještě koupit nějaké to jehněčí maso, abych si udělal dobrotu večer, a jehněčí špízky i kousek kotletky ze hřbetu, mě určitě uspokojí na grilu 😁. No a vracím se "ke kiosku". Dnes už má zavřeno, ale ranní kafe a kobliha, nebo možná i něco vydatnějšího, mě neminou. Večerní další procházka kolem vlakové tratě na jedné a bažin na druhé straně té cesty. Ty mě přijdou, že vznikají přílivem a odlivem. Taky tady pořád obdivuju stromy. Jsou prostě úplně jiné, než u nás. A ještě tady můžu pozorovat zaoceánské lodě, kolem Queenscliff totiž vede jejich námořní trasa. Teď už při psaní jen stěží oddychuji po večeři. Tak dobrou.
Tak si ještě vzpomínám, psal jsem o australských mouchách? Otravná havěť. Umí si sedat přesně na obličej. A taky trochu koušou. Říká se tomu australský pozdrav, když prostě mácháš zběsile kolem obličeje rukama 😉. Tyto mouchy ubývají, když hodně fouká. Takže dnešek byl bez much 😊. Když jsem šel kolem oceánu vlastně jsem přes duny viděl jen špičky vln, příboj a pěnu. A mouchy a komáry to odfouklo. Paráda 😊.
A o australských hadech? No, jen zřídka je zahlédnete. Dnes jsem měl štěstí, ale ten malý hnědý had se odplazil tak rychle, že kdybych mrknul, ani ho nestihnu vidět. Což je dobře, protože na rozdíl od Black snake je Brown snake trošku víc útočnější a jedovatější. Ještě k těm hadům. Mimochodem Rainbow serpent (Duhový had) je jeden z nejsilnějších symbolů a prapředek pro původní obyvatele. Takže had reaguje na chvění země. Je hluchý, hlasitě řvát na něj nepomůže 😉. Ale co pomůže, je v přírodě našlapovat hezky z vysoka, trochu si podupávat. Pak na hada mít štěstí určitě nebudete. A i to šumění v okolním porostu jsou utíkající ještěrky, pobřežní dráčci, zvířata s nožičkama. Plazící se had není slyšet. Ani v trávě 😊.